Henry Purcell - The Fairy Queen
Dílo barokního zakladatele anglické opery je pro svou formu často nazýváno semioperou či anglickou maskou. Předlohou se stalo anonymní zpracování Shakespearova Snu noci svatojánské, přičemž jsou mluvené texty a situace mírně upravené, mezi ně jsou pak vložena hudební čísla, především pro scény týkající se nadpřirozena – nymfy, elfové... Výstupy jednotlivých postav v áriích, madrigalových ansámblech, sborech a tanečních číslech však se Shakespearovským dějem nikterak nesouvisí. Vedle sólových partů, např. Opilý básník, Noc, Mlčenlivost, jsou zde obsáhlé finální výjevy - např. alegorie čtyř ročních období a podobně.
Ve své původní podobě byla Královna víl provedena v Londýně roku 1692. Partitura byla nalezena až v roce 1900 a následně mělo dílo novodobou premiéru v Cambridge r. 1920. Pro svou svěží hudbu, velmi fantaskní atmosféru a velký prostor pro fantazii hudební i divadelní se těší velké oblibě, zejména na festivalových pódiích. Z novějších provedení je možno zmínit festival v Glyndebourne 2009 či inscenaci Opéra Comique v Paříži 2010.
Idea provedení v inspirativním prostoru přírodního barokního divadélka na zámku Nové Hrady
Soukromí majitelé manželé Kučerovi zámek nejen opravili do původní skvostné podoby, ale snaží se do něj vrátit i jeho dřívější život. K tomu vždy patřila společenská setkávání se salónními koncerty, divadelními a hudebními produkcemi, samozřejmě i hostiny a vybraná společnost. Do zahrady s velkou vizí vysadili keře rozmístěné podle schematu dřívějších barokních divadel, kde rostlá proscénia tvoří přirozené zákryty herců a vytvářejí prostor pro rozehrání děje. Po letech divadlo "dorostlo" a může být konečně využíváno. Vznikla dohoda s pořadateli Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl o pořádání pravidelné letní stagiony, uvádějící několik představení zvláště nastudovaného vhodného operního titulu v období začátku prázdnin. V roce proběhl zkušební "nultý" ročník, vyzvána ke spolupráci byla režisérka Magdalena Švecová, která se svým manželem, dirigentem a všestranným muzikantem Davidem Švecem, zvolila právě titul Královna víl. Ukutečnily se čtyři představení, dvě v přírodním divadle, dvě musela být pro nepříznivé počasí provedena v divadle barokního špýcharu. Obě varianty však sklidily velký úspěch jak u odborné kritiky, tak u nadšených diváků. V roce 2013 tedy stagiona otevírá první ročník stejným titulem v pěti představeních.
Zahradní amfiteátr na zámku, který je po právu nazýván „české Versailles“, je pro inscenování tohoto díla jako stvořený. Purcellovu operu je navzdory požadavku na vizuální efektnost možno obsadit velmi komorně, pouze s pěti sólovými hlasy (sólisté však hrají několik rolí), dvanácti členným sborem, tanečníky a komorním orchestrem. Dílo je provedeno ve zkrácené verzi, bez mluveného textu. Vůdčí myšlenkou je sen Opilého básníka, kterému se vyjevují různé skutečné i neskutečné obrazy a situace, což nabízí velký prostor pro fantazii a dokanalé využití scénických možností areálu. Není zde snaha o autentické barokní divadlo, spíše o zachování určitých barokních principů a efektů, rozehrání jednotlivých prostor zámku - i mimo amfiteátr (nádvoří, sály, špýchar). Výtvarný koncept vzhledem k přírodním kulisám klade velký důraz na velkorysou kostýmní výpravu.
Barokní večer na Nových Hradech zahrnuje netradiční prohlídku zámku, kterou zpestřuje nejen milé občerstvení, ale i malé divadelní „předkrmy". Hosté si pomocí jednoduché mapky mohou vybrat, zda navštíví kromě stálé expozice zámku např. hudbou rozezvučený altánek, minikurz barokního tance, čarovné skřínky s výjevy z opery či jiná překvapení. Vrcholem večera pak je samotné nastudování Purcellovy Královny víl v zahradním divadélku. V případě nepříznivého počasí se představení koná v divadelním sále ve Špýcharu.
