VEČER NA ZÁMKU V NOVÝCH HRADECH

Středa, čtvrtek, pátek a sobota, 21. - 24. června, 21.00 hodin, Nové Hrady u Litomyšle

Dobová zábava, hudba, tance a občerstvení ve stylu Lapidario del Sgnr. Haendel a provádění české premiéry serenaty z roku 1708

Georg Friedrich Händel: Aci, Galatea e Polifemo

Aci Michaela Kušteková-Popik
Galatea Markéta Cukrová
Polifemo Ivo Hrachovec

Concerto Aventino
Režie Lapidario del Sgnr. Haendel Magdalena Švecová
Režie představení Dominik Beneš
Dirigent Jakub Kydlíček

Německý hudební skladatel Georg Friedrich Händel se narodil 23. února 1685 v Halle a zemřel 14. dubna 1759 v Londýně. Byl jedním z předních představitelů hudebního baroka a evropské hudby. Je považován za nejvýznamnějšího a v současnosti nejhranějšího barokního operního skladatele.

Händel studoval práva v Halle a hudbu u znamenitého varhaníka a skladatele F. W. Zachova, který na něj zapůsobil především silou jeho osobnosti. V roce 1702 se stal varhaníkem Kreuzkirche v Halle, a v letech 1703-1707 působil v Hamburku v městské opeře, pro niž napsal 4 opery. V dubnu roku 1707 pak odcestoval do Říma, kde si osvojil italský operní, oratorní a instrumentální sloh a měl velké úspěchy jako skladatel a klavírní virtuos. Poté G. F. Händel chvíli pobýval v Hannoveru, kde se věnoval převážně instrumentální tvorbě. Od roku 1712 žil trvale v Londýně (kromě doby na zámku vévody Chandose), a stal se největším představitelem italské opery Seria v Anglii. V letech 1720-1737 založil a vedl 3 operní společnosti, které zanedlouho ztroskotaly na odporu buržoazie proti opeře Seria – umění aristokracie.

Obrovské pracovní vypětí vyvrcholilo v roce 1737, kdy ho postihla mozková mrtvice. Pravá strana těla mu zcela ochrnula a dostavily se příznaky poškození mozku. S pomocí přátel a lázeňské léčby se však zázrakem uzdravil a během dalších tří měsíců zkomponoval dvě opery a smuteční žalm na smrt královny. Když se Georg Friedrich Händel vrátil po válce zpět do rodného města Halle, stačil ještě zkomponovat a dokončit oratorium Jephta. Poté zcela oslepl, ale stále se ještě snažil hrát a improvizovat na varhany. Avšak nesložil už žádné rozsáhlejší dílo.

Händlovy opery:

První úspěchy slavil v nejvýznamnějším německém operním centu té doby, Hamburku (Almira 1705), poté pobýval v Itálii, kde se prosadil zejména svou Agrippinou (1709), od roku 1711 do smrti žil v Londýně, kde vytvořil řadu italských oper typu opera seria, např. Rinaldo (1711), Radamisto (1720), Julius Caesar v Egyptě (Giulio Cesare in Egitto, 1724), Tamerlán (Tamerlano, 1724), Orlando (1733), Ariodante (1735), Alcina (1735), Xerxes (Serse, 1738). Jeho opery odpovídají požadavkům žánru a nejsou v tomto směru objevné, výjimečné je však jejich melodické bohatství, dramatičnost a psychologická výstižnost. Händel psal ale i na anglické texty, např. pastorální operu Acis a Galathea (Acis and Galathea, 1732). Händelovou italskou verzí ovšem byla serenata Aci, Galatea e Polifemo poprvé provedená v Neapoli 19. července 1708. Italské libreto napsal Nicola Giuvo. Jde o příběh Aciho a Galatei, kteří jsou do sebe zamilovaní. Ovšem Galateu miluje i Polifemo. Ten ze žárlivosti Aciho zabije. Galathea umírajícího Acise svou kouzelnou mocí změní v pramen řeky, aby mohl téci navěky.

Řada pozdních Händlových děl v angličtině je označována jako oratorium (Semele 1743, Theodora 1750), přestože jsou většinou určeny pro scénické provozování a některé z nich mají nenáboženské náměty.

Soubor zaměřující se na provozování evropské hudby 15.-18. století na dobové nástroje vznikl v roce 2009. V popředí zájmu ansámblu je uvádění programů a projektů, které odhalují mnohdy méně známou tvář evropské hudby od konce středověku po baroko. Od roku 2009 vytvořil soubor Concerto Aventino řadu projektů, zaměřených na klíčové momenty vývoje evropského baroka a renesance : „European connections“ (orchestrální hudba J. F. Rebela, G. Muffata a J. D. Zelenky), „Vivaldi revisited“ (s obsazením pouze! ženských hlasů), ... V dramaturgii ansámblu je stále větší pozornost soustřeďována na hudbu předbarokní - programy „Nove e curiose“ a „Nell'inconstanza“ představují publiku repertoár raného italského baroka a úsvit instrumentální virtuozity. Ansámbl uvedl i několik jevištních insenací: operní intermezzo G. B. Pergolesiho Livietta e Tracollo a hudbu ke komedii dell'arte Commedia nova Amorosa. Concerto Aventino se nevyhýbá ani méně ortodoxním projektům - v rámci česko-německé spolupráce uvedl soubor projekt Explorationen-traditionen, neboli spojení staré hudby a nového filmu. V posledních dvou letech pak soubor uvedl na koncertní pódia dramaturgie „Sacra et concentus“ (vlámská polyfonie) a „Fortuna ingrata“ (variace na dobové magridaly a moteta). Mezi nejnovější počiny patří uvedení kompletního programu z Codexu Speciálník, realizovaného na základě vlastní edice původního rukopisu.

Patří mezi přední operní pěvce v oboru lyrický bas. Je obdařen mimořádnou schopností pro ztvárnění jevištních postav. Je také vyhledávaným interpretem pro oratorní a koncertní díla.

Je laureátem několika mezinárodních soutěží: 1997 — Trnava, Karlovy Vary, 1995 — Enna (Sicílie), Karlovy Vary, 1994 — Lecce (Itálie), Trnava, Karlovy Vary. 2011 Catholica - Itálie.

Ivo Hrachovec (1968). Rodák z Nového Jičína na Moravě. Nejprve se vyučil jako hutník operátor pro tváření kovů na Nové huti v Ostravě. Pak studoval operní zpěv u doc. Drahomíry Míčkové a klarinet u Petra Bohuše na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Dále pokračoval ve studiu operního zpěvu na Fakultě hudebního umění Ostravské univerzity. V roce 1993 absolvoval letní studijní pobyty v italské Sieně u maestra Carla Bergonziho. Pro další hlasový růst bylo pro něj důležité setkání se slovenskou klavíristkou Katarínou Bachmanovou v roce 1998. Od 2004 spolupracuje s operní pěvkyní Simonou Procházkovou a klavíristou Bronislavem Procházkou. V roce 2006 studoval mistrovský kurz u Margret Hönig v Německu.

V roce 2003 dostal angažmá v Národním divadle v Praze na scéně Státní opery. Jeho nejlepší role jsou Vodník v Dvořákově Rusalce, Sarastro a Sprecher v Mozartově Kouzelné flétně, Colline v Pucciniho Bohémě, Basilio v Rossiniho Lazebníku sevilském, Sparafucille ve Verdiho Rigolettovi, Raimondo v Donizettiho Lucii z Lammermooru, Geronio v Rossiniho Turkovi v Itálii.

Věnuje se také koncertní tvorbě, např. Mozart Requiem, Dvořákovo Requiem a Stabat Mater, Haendlův Mesiáš. Velmi rád a s úspěchem zpívá také písně. Natočil CD s Biblickými písněmi A.Dvořáka, a výběr z Moravské lid. poezie a Ukvalské lid.poezie L.Janáčka.

(http://www.ivohrachovec.cz)

Mezzosopranistka Markéta Cukrová je ojedinělým úkazem na české scéně vokální hudby. Pro svou všestrannost a citem pro styl je vyhledávanou interpretkou hudby od středověku po 20.století. Dlouhodobé úspěchy v interpretaci staré hudby jí přinesly spolupráci s renomovanými domácími i zahraničními orchestry (La Risonanza, Mala Punica, Collegium 1704, Collegium Vocale Gent, Göttingen Festival Orchestra, Collegium Marianum, Ensemble Tourbillon) s nimiž se podílela na více jak dvaceti nahrávkách.

S velkým ohlasem se setkaly její interpretace raného písňového repertoáru za doprovodu kladívkového klavíru z děl mistrů přelomu 18. a 19. století (Haydn, Tomášek, Berlioz). Zájmu evropské odborné veřejnosti se těší loňská nahrávka 8 italských árií Jana Dismase Zelenky, uskutečněná spolu s Ensemble Tourbillon pro německé vydavatelství Accent.

Markéta se vedle rozsáhlé koncertní činnosti věnuje i divadelní práci. Za roli Dardana v Handelově opeře Amadigi di Gaula v roce 2012 obdržela nadšené kritiky a následnou pozvánku k samostatnému recitálu na handelovském festivalu v německém Göttingenu. Následovala pozvání českých scén do inscenací oper Bohuslava Martinů (Hry o Marii, Juliette) a Henryho Purcella (Dido a Aeneas). Za roli královny Dido v letošní sezóně obdržela vynikající kritiky. V nadcházející sezóně ji čeká role Biancy v Brittenově Znásilnění Lukrécie, role Peregrina v Lásce na dálku finské skladatelky Kaiji Saariaho a Dámy Ragondy v Rossiniho opeře Hrabě Ory.

http://marketacukrova.com

https://www.facebook.com/marketacukrova/

https://www.youtube.com/playlist?list=PLW0vIuAMsrRQQHWwpTVjnneSgATYbSoJw

Sopranistka Michaela Popik Kušteková se narodila v Bratislavě. Jako členka dívčího pěveckého sboru Cannens vystupovala v řadě zemí Evropy (Německo, Anglie, Francie, Dánsko, Švédsko, Holandsko, Belgie ad.). Na konzervatoři v Bratislavě studovala ve třídě Dagmar Podkamenské-Bezačinské a ve studiu u ní pokračovala i na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Své pěvecké umění dále rozvíjela na mistrovských kurzech u významních pěvců jako Diana Danieli, Jean-Paul Fouchecourt, Adam Plachetka, Joel Frederiksen, Jean-Francois Lombard a Dinah Bryant.   Zúčastnila se několika soutěží, k nejvýraznějším úspěchům patří dvojnásobné vítězství na Mezinárodní pěvecké soutěži Imricha Godina ve slovenském městě Vráble (2004, 2012), vítězství na Soutěži slovenských konzervatoří v Žilině (2007), nebo nejvyšší ocenění na Mezinárodních pěveckých soutěžích „Ferrucio Tagliavini“ v rakouském Deutschlandsbergu (2011), souteži Rudolfa Petráka v Žilině (2012) a Antonína Dvořáka v Karlových Varech (2013). Patřila také k semifinalistům pěvecké souteže Competizione dell' Opera v Linzi (2015).

Již během studia se v rámci operního studia představila jako Flaminia (Haydn: Il mondo della luna), Apolonia (Haydn: La Canterina), Amelia (Menotti: Amelia al ballo) a Zuzanka (Mozart: Figarova svatba). V roce 2013 hostovala jako Despina (Mozart: Così fan tutte) v Divadle Astra na Maltě. Nastudovala rovněž roli Laurie v opeře slovenského skladatele Mareka Piačeka 66 sezon. Hostovala na slovenských i českých scénách včetně Státní opery Praha (Kuchtík, Dvořák: Rusalka), Národního divadla Praha (Xenie, Mussorgskij: Boris Godunov) a Státní opery v Banské Bystrici (Kuchtík, Dvořák: Rusalka, Leila, Bizet: Lovci perel, Pamina, Mozart: Kouzelná flétna). V zahraničí se představila jako První lesní žínka ve Dvořákově Rusalce a jako Asja Lacis ve světové premiéře opery Benjamin derniere nuit francouzkého skladatele Michela Tabachnika ve francouzské Opéra de Lyon. Zůčastnila se také několika koncertních turné po Japonsku. Významnou součást jejího uměleckého působení tvoří barokní hudba, představila se mj. jako Atalanta (Händel: Xerxes), La Prêtresse de Bacchus (Rameau: Anacréon), Selene (Domenico Sarro: Didone abbandonata), Tusnelda (Johann Adolf Hasse: Arminio ) a pravidelně spolupracuje se soubory, které se specializují na starou hudbu (Musica Aeterna, Cuore Barocco, Oh! Orkiestra hystoriczna). Vystupovala také na mezinárodních hudebních festivalech, jako jsou Pražské Jaro, Národní festival Smetanova Litomyšl nebo Festival pour l´humanité.

Řemeslu se vyučil praxí - v Dejvickém divadle jako osvětlovač, ve Švandově divadle jako šéf osvětlovačů a od roku 2007 na volné noze. Vytvořil doposud kolem stovky světelných designů pro české i zahraniční projekty - od experimentálních tanečních představení přes klasické činohry až po velké muzikály a opery. Je zakládajícím členem experimentálních skupin Spitfire Company a Tantehorse, lektorem Institutu světelného designu a své si odsvítil v Americe, Africe, Asii i v Aši. Věnuje se i využití videa v divadle, interiérovému světelnému designu a světelnému kutilství vůbec.

Za představení One Step Before The Fall získal cenu za Světelný design roku 2012.

Z operních aktivit lze zmínit například „Z mrtvého domu“ v režii D. Špinara v Národním divadle (2015), „Její Pastorkyňa” (Martin Glaser, Národní divadlo Brno, 2016) nebo „Opera & French Revolution” (Miřenka Čechová, Kennedy Center New York, 2016).

(http://archiv.ihned.cz/c1-60108970-martin-spetlik)

Narodila se v Hanoji a do Česka přiletěla ještě jako škvrně. Zatímco spolužačky ještě kreslily koně a princezny, Ha Thanh už pod lavicí navrhovala večerní róby, kolekce spodního prádla a vesmírné skafandry. V Praze potom vystudovala Modelářství a návrhářství oděvů na SPŠO, aby se pak v náhlém pomatení mysli přihlásila na Katedru loutkového a alternativního divadla na DAMU. Během studia scénografie, které zakončila teprve v roce 2015, se zaměřovala především na kostýmní tvorbu.

Mimo školních projektů vytvořila kostýmy pro řadu profesionálních inscenací, například „Pěna dní“ (režie Jiří Havelka, La Fabrika), „Já, hrdina“ (r. J. Havelka, NoD/Roxy), „Tante Horse“ (Čechová/Vizváry, Teatr Na Woli Warszawa), „Ideální pár“ (r. Adam Kraus), „Titánci“ (Vosto5) nebo „Duše krajina širá“ (r. R. Lipus, VČD). Podílela se i na výtvarné stránce několika krátkých filmů: „Nebezpečí klidu“ (r. T. Volánková) a „Mars“ (r. Benjamin Tuček).

Současně s tím se rekreačně věnuje herectví, provozuje na půdě DAMU akademickou kavárnu a řídí růžovou Pandu.

Jakub Kydlíček je dirigentem a hráčem na zobcové flétny, specializovaným především na hudbu starších stylových epoch. Absolvoval studia hudby na plzeňské konzervatoři – obory zobcová flétna (Julie Braná) a dirigování (Jiří Štrunc, Bronislav Procházka), poté pokračoval ve studiu na Musik Akademie Basel – Schola cantorum basiliensis ve třídě Coriny Marti (zobcová flétna). V roce 2008 se stal pedagogem Pražské konzervatoře, kde vede třídu zobcové flétny. Od r. 2012 je pověřen vedením Barokního orchestru Pražské konzervatoře. Jako lektor je zván k výuce na seminářích staré hudby (MLŠSH Valtice, LŠBH Holešov). V letech 2010-16 působil na plzeňské konzervatoři, kde nastudoval několik studentských operních projektů (Pergolesi, Pauer, Purcell, Martinů). Jako hráč na zobcové flétny vystupoval s řadou předních souborů staré hudby (Collegium 1704, Ritornello, Collegium Marianum, Ensemble 18+, Capella Regia, Solamente Naturali, Capella Ornamentata, Schola gregoriana pragensis,…), jakož i s „moderními“ orchestry (orchestr BERG, Barocco sempre giovanne, Talichova komorní filharmonie), se kterými vystoupil na domácích i zahraničních scénách (Concentus Moraviae, Pražské jaro, Národní divadlo, Theatre de Caen, Semperoper Dresden, Teatro Arriaga,…). Je spoluzakladatelem tria zobcových fléten TRE FONTANE a uměleckým vedoucím souboru CONCERTO AVENTINO. Jako dirigent uvedl např. českou premiéru opery Pygmalion J. Ph. Rameau na festivalu Smetanova Litomyšl.

http://www.jakubkydlicek.com

Vystudovala nejprve hru na housle na konzervatořích v Českých Budějovicích a v Praze, dále na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni. V roce 2004 absolvovala na JAMU v Brně operní režii ve třídě doc. Aleny Vaňákové.

Komorní opera JAMU uvedla například její inscenace Milhaudovy Opuštěné Ariadny a Osvobozeného Thésea, Žirafí operu Markéty Dvořákové, Počátek románu a balet Rákós Rákoczy Leoše Janáčka (premiéra v rámci Mezinárodního festivalu Janáčkovo Brno 2004). K dalším jejím inscenacím patří Krčkova elektroakustická opera Nevěstka Raab (2003)a Stravinského Příběh vojáka (2005), který byl zahajovacím představením po rekonstrukci otevřeného divadla Reduta v Brně.

Pro Divadlo J. K. Tyla v Plzni nastudovala Donizettiho Dona Pasquala (2005), Mozartovu Figarovu svatbu (2007), Dvořákova Jakobína (2010) a Krčkovu operu Šaty, jaké svět neviděl (2014). Pro Národní divadlo v Praze vytvořila novou podobu opery B. Smetany Prodaná nevěsta.

V rámci festivalu Smetanova Litomyšl byla v letech 2012 a 2013 uvedena její inscenace barokní opery H. Purcella The Fairy Queen a pro ročník 2015 nastudovala act de ballet J. P. Rameaua Pygmalion.

Spolupracuje také s Festivalem komorní hudby v Českém Krumlově, pro který nastudovala dvě inscenace v rámci projektu Barokní noc 2015 a 2016. V letošní sezóně spolupracovala s Národním divadlem v Praze na uvedení Brittenovy Noemovy potopy.

Vyučuje operní herectví na Plzeňské konzervatoři a specializuje se na jevištní pohyb v rámci hudebně dramatického žánru.